Růža

Znám jednu dokonalou mladou dámu,
Růženka z Bohdalce ctěné jméno její.
Skromnost jí nade vše, když vidí kus salámu,
oči jí zazáří, ruce se rozechvějí.

Jémine Růženko, ten salám není pro vás,
je pro mou pitbulku a jejich sedm štěňat.
Ona však neváhá a sličně tasí provaz,
rázem jsem svázán, bez salámu počnu sténat.

Houstička parchante, ještě nebyla by,
vyhrkne líbezně ze zamaštěných úst,
Klopím jen zraky, nehoden její krásy,
pro kterou slabost mám, teď i pětidenní půst.

Podstatu Růženky máme každý v sobě,
nároky klesají, když sáhneš si na dno.
Můžeš bejt bohatej, stejně skončíš v hrobě,
Růženku za ženu mít je pro mě všechno.

A tak jde ruku v ruce to naše velké štěstí,
Růža je na salámy a já malý masochysta.
Když podávám jí sousto, poděkuje pěstí,
teď všichni závidí nám náš lásky přístav