Bez bázně a hany

Než pantů pár dveří bytu tvýho naposledy vrzne,
ze silnejch čar hranice cizích světů výčitky vymezí,
co jsem zač, měla bys řvát, no tak kde to vázne,
šanci další mít už nemusíš.

Kufry snad pro úsporu času nechalas mi v chodbě
a je znát, že kromě bázně mojí v nich nic nechybí,
to nejtěžší nepotáhnu s sebou a jenom díky tobě,
byť se ti to asi vůbec nelíbí.

Z principu pravdy dvou jak planety se míjí
byly tu jsou každá na svý vlastní dráze oběžný
čekání na nic začíná právě touhle chvílí
špatnej obsah s bídnou formou soupeří

Dneska víc než kdy dřív by moje představivost snesla
vím, že líc věcí některejch časem rubu postrádá
láska zmizí ve frázích, fráze se změní v hesla
co víc k tomu říct mě nenapadá